Hospodářské noviny - Všichni vědí, odkud jde dým

2.3.2015 - Hospodářské noviny (Téma)

JEDNÍM Z HLAVNÍCH ÚKOLŮ BUDOUCÍHO MINISTRA SPRAVEDLNOSTI BUDE OMEZIT PŮSOBENÍ ORGANIZOVANÉHO ZLOČINU VE ZKRACHOVALÝCH FIRMÁCH I ŠIKANÓZNÍ INSOLVENČNÍ NÁVRHY.

Ať nastavíme zákon jakkoliv, nezabráníme zneužívání insolvencí, říká nový ministr spravedlností Robert Pelikán. Lidé z branže podle něj znají jména „podezřelých“, ale nejsou důkazy, jejichž pomocí by je bylo možno usvědčit.
Pelikán varuje před častou změnou insolvenčního zákona. „Aby se nestalo, že stejně nám mafie budou fungovat, kde budou chtít, ale ještě ke všemu i tam, kde nejsou, nám to dělá problémy. Což je trochu i paralela s příběhem veřejných zakázek,“ říká budoucí ministr spravedlnosti.
Kromě toho ale musí řešit i problémy s účelovými, šikanózními či konkurenčními návrhy na insolvenci, kterými se firmy například vyřazují z boje o veřejné zakázky.

* HN: Jaké vidíte slabiny současného insolvenčního práva v Česku?

Hlavní slabinu vidím v lidech. To je to, co říkám pořád dokola a je to nepopulární. Na ministerstvu zahajujeme práci na novele insolvenčního zákona. Musíme ho totiž otevřít, abychom definitivně vyřešili problém nárůstu poboček insolvenčních správců. Lavinovitě totiž narůstají často fiktivní pobočky správců, které zakládají, aby jim bylo přiděleno co nejvíce případů. Správci si takto zajišťují přísun peněz na odměnách. Teď tento problém řešíme vyhláškou, ale musí tomu tak být i novelou zákona. A když už budeme sahat do zákona, tak zároveň budeme hledat způsoby, jak lépe utěsnit nějaké skuliny v legislativě. Zároveň dopředu vím, že i když to uděláme, najdou se nové cesty, jak systém zneužít.

* HN: Nejde nastavit systém tak, aby se insolvence nezneužívaly?

Nezneužitelný systém nikde ve světě neexistuje. A když se podíváte na historii u nás, vývoj od zákona o konkurzu a vyrovnání přes jeho postupné novely, po něm nový zákon o insolvencích a jeho následné novely, tak jsme vyzkoušeli snad úplně všechny možné konfigurace řízení insolvence. Jednou měl větší vliv soudce, podruhé věřitelé, potřetí insolvenční správce. Jednou bylo možné popírat pohledávky, podruhé to možné nebylo. Ale vždy, když se na to bude chtít někdo podívat tím zneužívajícím způsobem, když s ním bude spolupracovat soudce či správce, vždy si cestu najde.

* HN: A jaký na to tedy je recept?

Pro mě je to v tomto stavu represe. Budeme se velmi snažit, aby i ve spolupráci s ministerstvem vnitra, policií a státním zastupitelstvím tady vznikl nějaký nový tým, který se naučí rozpoznávat kriminalitu v této oblasti. Insolvence jsou odborná a komplikovaná problematika, která vyžaduje specifické znalosti, které u policie dnes nejsou.

* HN: A co účelové stěhování firem těsně předtím, než je na ně podán insolvenční návrh?

To bohužel pořád funguje. Jinak si totiž nedokážeme vysvětlit, že se u podivných insolvencí často změní sídlo věřitele pár týdnů před zahájením řízení.

* HN: Co s tím lze udělat? Na podzimní konferenci o insolvencích se navrhovalo zavedení „ochranné lhůty“, po kterou by firma pro účely insolvence patřila pod „starou adresu“. Jak se k tomu stavíte?

Lhůta je jednou z možností, o kterých se budeme bavit, a vůbec nevylučuji, že ji zavedeme. Druhou variantou je posuzování toho, kde firma skutečně vyrábí či nabízí své služby (tj. podle místa ekonomického zájmu). Tak se to posuzuje z hlediska mezinárodní příslušnosti v insolvencích. Ale to mi přijde mnohem komplikovanější než varianta lhůty.

* HN: A jak dlouhá by ta lhůta byla?

Představuji si, že by byla roční.

* HN: Proč firmy jdou k jinému, konkrétnímu soudu?

Proč myslíte vy?

* HN: Protože to tam mají nějakým způsobem „obšancované“?

Taky mám takový pocit.

* HN: Takže když vypozorujeme, které firmy a kteří hráči chodí ke kterým soudům, tak můžeme vypozorovat, na kterého soudce se zaměřit…

Jistě, ale tohle je problém kouře a ohně. V těchto oblastech, jak říkají Britové, často vidíte dým, ale nevidíte oheň. Je vám jasné, že to tady smrdí, ale to vám nestačí na to, abyste někoho zavřel do vězení. Na to potřebujete ten oheň. A pokud právě nemáte dostatečně schopné orgány činné v trestním řízení, tak se nikdy k ohni nedostanete. Protože lidé, kteří to páchají, v tom chodí dvacet let a živí se tím. A proti nim stojí policista, který v lepším případě má vůbec nějaké právní vzdělání, ale většinou ne a s insolvencemi nemá žádnou zkušenost. Státní zástupci sice mají právní vzdělání, ale trestněprávní. Neznají příliš obchodní právo. Každý, kdo má třeba deset let zkušenost s obchodním právem a vztahy v byznysu, na první pohled vidí, která pohledávka je fiktivní, ale ten, kdo zkušenosti z té branže nemá, to nevidí.

* HN: A není chyba, že policisté a státní zástupci informace nemají předem? Kdyby je měli, mohli by se na ty případy soustředit, nasadit třeba odposlechy. Jako ministr budete mít možnost číst zprávy BIS, tam se to zmiňuje každý rok…

Přístup ke zprávám BIS jsem jako náměstek neměl, ale doslechl jsem se o nich. A bojím se, že v nich také není dost konkrétního. Já za svou praxi ve velké advokacii umím BIS říct jména, nad kterými se točí zmíněný dým, mnohá z nich jsou veřejným tajemstvím a všichni je znají. Ale nemůžete nikoho zavřít jen proto, že „všichni v Praze to vědí“. A tohle je také důvod, proč má vzniknout ten speciální tým, na kterém teď pracujeme.

* HN: Kdo má mít v insolvenčním řízení hlavní slovo?

Je několik těžišť. Máte soudce, zajištěné věřitele, nezajištěné věřitele, insolvenčního správce. A také popřené věřitele. A ten příběh je celý o tom, komu dáte tu maximální sílu, kontrolu nad řízením a v jaké míře se budou následně ovlivňovat.

* HN: A jak tyto síly tedy rozložit?

Ať to z tohoto hlediska uděláme jakkoliv, tak nám to ty problémy nevyřeší. Dlouho jsme si mysleli, že když dáme hlavní roli věřitelům, tak se to vyřeší. Protože jsme tehdy znali kriminalitu v její základní podobě, a to když spolu byli domluvení insolvenční správce a soudce. Ale po té změně se ukázalo, že oni si to velmi rychle vyhodnotili, naučili se vytvářet fiktivní většinové pohledávky, pokud možno nějaké směnky z nějakého off-shoru. A takovýmto jednoduchým trikem se naučili insolvenční řízení ovládnout. A pokud by se role přesunula k zajištěným věřitelům, tak se holt naučí vytvářet fiktivní zajištěné pohledávky. A pak to tedy posunete k insolvenčním správcům a tím jste zase na začátku. Jediné, k čemu to může vést, že ani tam, kde to řízení nebude zmanipulované, nebude dobré. Protože všechna „protimafiánská“ opatření vám svazují ruce. A insolvenční řízení je pořád na pomezí byznysového řešení, kdy potřebujete udržet podnik v chodu či aktiva rychle zpeněžit. A čím víc budete mít svázané ruce, tím méně se vám to podaří.

* HN: Další návrh, který se na podzimní konferenci řešil, je povinnost zveřejňování návrhů na zahájení řízení v insolvenčním rejstříku. Mluvilo se o tom, že by byla zrušena povinnost, aby soud zveřejnil návrh do dvou hodin od přijetí.

To asi uděláme. Je s tím totiž obrovské množství problémů. Zrušení dvouhodinového limitu máme v legislativním plánu pro letošní rok. Doba mezi tím, kdy návrh zákona opustí naše ministerstvo a kdy je schválen, je, když jde vše hladce, jeden rok.

* HN: Co si od toho slibujete?

Trochu to pomůže, soudce bude mít víc času na analýzu návrhu, ale samo o sobě to šikanózní návrhy nevyhubí.

* HN: Co tedy ještě dělat proti šikanózním návrhům?

Výčet možných nástrojů, které máme k dispozici, je omezený, pokud chceme zachovat účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení. Pak už nám zbývá právě zavedení lhůty pro nějakou analýzu, popřípadě skládání nějaké peněžní jistoty a posílení odpovědnosti. Ale to má zase své protiúčinky, protože to znamená, že tím odepřete možnost insolvenčního návrhu někomu, kdo má sice oprávněný zájem, ale buď nemá tolik peněz na složení jistoty, nebo se mu nechce riskovat vynaložení dalších peněz na někoho, kdo je pro něj insolventní.

* HN: A co zvýšit sankce?

Ony už tam nějaké jsou, ale nestačí. Takže je můžeme zvednout. Ale to se bojím, že to dopadne přesně opačně, protože pokud je cílem vyřadit konkurenta z nějaké významné zakázky, tak to si daný subjekt klidně připlatí. Naopak si nepřiplatíte tam, kde vám jde jen o to, že si od vás někdo odebral například vodovodní trubky a nezaplatil, protože si říkáte, že stejně nic nemá.

* HN: Co lze dělat pro to, aby se zkrátila délka řízení? Nebo jsou tak komplikovaná, že kratší být nemohou?

Vždy jsou problémy ve sporech, které vzniknou v průběhu insolvence - oprávněnost pohledávky, výše částky, platnost smluv. Zadal jsem, aby se provedla prověrka mimořádně vleklých konkurzů.

* HN: Nás zaujalo, jak se délka soudních řízení liší soud od soudu...

Důvod, proč tak podporuji, abychom elektronizovali závěrečné zprávy a měli ta data, je přesně ten, že díky tomu zjistíme, jak dlouho trvají řízení daných soudů. A potom můžeme zjišťovat, proč tomu tak je.

***

Mnohá jména jsou veřejným tajemstvím a všichni je znají. Ale nemůžete někoho zavřít jen proto, že „všichni v Praze to vědí“.

Robert Pelikán (35) Po absolvování pražské právnické fakulty začal roku 2002 pracovat v advokacii. Pracoval například v kanceláři Linklaters nebo ve vlastní praxi Vrána & Pelikán. Po loňských volbách nejprve nastoupil na ministerstvo financí Andreje Babiše, kde řídil právní sekci. Poté na ministerstvu spravedlnosti vystřídal náměstkyni Hanu Marvanovou. Zaměřuje se na obchodní právo, závazkové právo a hospodářskou soutěž. Jeho matka, profesorka Irena Pelikánová, působí jako soudkyně tribunálu Soudního dvora EU. Je rozvedený, má syna.

Foto popis| O autorovi| Milan Mikulka, Vojtěch Blažek, autori@economia.cz