www.penize.cz - Půjčte si v internetové aukci. Nebo si v ní zahrajte na bankéře. Zn.: na vlastní nebezpečí
Bez banky. Bez úvěrové společnosti. Přímé půjčování peněz „od člověka k člověku“ prostřednictvím internetových aukcí se pomalu zabydluje i u nás. Za rok se tímto způsobem „napůjčovala“ částka 27 milionů korun. Najde se dostatečně široký okruh zájemců pro další rozvoj trhu?
Půjčit si za dobrých podmínek peníze nebo je naopak výhodně investovat není v době finanční krize jednoduché. Byla to však právě ekonomická recese, která stála za rozmachem P2P (peer-to-peer) půjček, tedy přímých půjček mezi lidmi. S tímto nápadem přišla v roce 2005 britská společnost Zopa, která začala provozovat server s internetovými aukcemi půjček. O rok později ji ve Spojených státech následovala firma Prosper. Zatímco v roce 2005 se přes P2P platformy zprostředkovaly úvěry v hodnotě 118 milionů dolarů, s příchodem dluhové krize a s nárůstem podobných projektů se celková suma více než zdesetinásobila. V loňském roce pak podle některých statistik půjčky na P2P serverech atakovaly hranici šest miliard dolarů.
Jako vždy: vyšší zisky, vyšší rizika
Peer-to-peer
Termín, který by se dal přeložit třeba rovný rovnému, pochází původně z počítačového prostředí. Tímto souslovím se označují systémy, pomocí kterých uživatelé mohou komunikovat a sdílet data napřímo, bez prostředníka.
Byly to právě peer-to-peer sítě – zejména Napster, které způsobily konec hudebního průmyslu, jak jsme ho znali. Mají stejný potenciál i půjčky od člověka k člověku, ocitnou se snad banky v pozici, v jaké se dnes nacházejí hudební vydavatelství?
Proč jsou P2P půjčky pro potenciální dlužníky a věřitele atraktivní? Jejich poselství totiž zní: „Vynechte banky a úvěrové společnosti a půjčujte si mezi sebou. Bude to pro vás výhodnější.“ Dlužníci, kterým banka nepůjčí (nebo jen nevýhodně) a kterým nahánějí strach vysoké úroky úvěrových firem, mají šanci, že na půjčku s přijatelnými podmínkami dosáhnou díky internetové aukci. Věřitelům se naopak nabízí zajímavá možnost, že se jejich finančních prostředky zhodnotí víc, než kdyby ležely na termínovaném vkladu či spořicím účtu.
Vyšší zisky a výhodnější podmínky ale přirozeně přinášejí také větší rizika. „Největším rizikem podobných projektů je finanční negramotnost na obou stranách. Věřitelé nemusí mít jasno v tom, jak rizikové investice podstupují a dlužníci naopak mohou mít pocit, že si mohou dovolit více než k bankám a drsným nebankovním subjektům. Řešením by samozřejmě bylo mít stejně tvrdé sankce jako některé nebankovní subjekty, agresivní přístup k vymáhání by ale mohl některé investory odradit,“ říká ekonom Tomáš Prouza. Jeho slova potvrzuje i advokát Rostislav Kovář z Právní poradny věřitele: „Kvůli finanční negramotnosti si lidé velmi často neuvědomí, že bankovní či jiné poplatky mohou hrát v celkové částce jen malou roli a nemají být rozhodujícím vodítkem pro výběr subjektu, u kterého si půjčují peníze. Budoucí dlužník si někdy ani neumí vypočítat úrok a často ho dobrovolně nabízí tak vysoký, že jinde by jej půjčené peníze mohly vyjít mnohem levněji.“