Právo - Blaho dlužníků? Ale jděte, jen rvačka o koláč

Blaho dlužníků? Ale jděte, jen rvačka o koláč

27.2.2015 - Právo (Publicistika)

Advokáti jsou hysteričtí z toho, že se prosadí rajonizace exekutorů. Nejde ale jen o to, že by si pak věřitel nemohl vybrat jakéhokoliv exekutora.
Teritorialita by totiž byla spojená i s nevratnými několikatisícovými zálohami. Ty by věřitelé museli exekutorům platit bez ohledu na výsledek. Jen sedět, inkasovat zálohy a vykazovat, že dlužník je nedobytný? Lotrando, dej se na exekutora, a máš to teď už úplně bez práce, řekl bych svému přerostlému synkovi být loupežníkem v pohádce Lotrando a Zubejda.
Mnozí advokáti se obávají, že si hlavně „menší“ dlužníci z exekucí už nebudou nic dělat, závazky hodí za hlavu a věřitelům budou ukazovat dlouhý nos. Tak jako před nějakými patnácti lety. Advokátům jde pochopitelně hlavně o jejich zisky, a ty z dluhů jsou pořád zajímavé. Ovšem v tomto případě bych jejich poplašenému řinčení přece jenom naslouchal. Do už měsíce bublajícího kráteru vchází nastávající ministr spravedlnosti Robert Pelikán, dosud první náměstek. Zastánci i odpůrci teritoriality tedy opět horečně mobilizují.
Například olomoucká advokátka Martina Vévodová e-mailem burcuje své kolegy slovy: „Je třeba iniciovat v tomto směru představenstvo České advokátní komory, aby nic takového (teritorialita) neprošlo legislativní radou vlády, i když od nového ministra spravedlnosti prý nelze v tomto směru očekávat nic dobrého.“
Pelikán se dosud snažil působit nestranným dojmem. Nedávno ale zavedení teritoriality už očividně připouštěl. Jedním dechem ovšem potvrdil, že vymahatelnost dluhů se pak určitě o něco sníží. „Jen musíme zjistit o kolik,“ jistil se Pelikán.
Podle něho nemělo ministerstvo nikdy důkladné údaje o exekucích. Jedno pevné číslo ale přece jenom existuje: když exekuce prováděli soudní úředníci, mající své vymezené teritorium a minimum vykonavatelů, pohybovala se úspěšnost vymáhání kolem tří procent. Na takovou „letovou hladinu“ by určitě nechtěl klesnout ani Pelikán.
Již za dnešních exekučních poměrů, kdy se uvádí čtyřicetiprocentní úspěšnost, třeba vzkázal exekutor paní Peškové, sveřepě vymáhající od nepoctivých podnikatelů desetitisíce korun za rozbouranou koupelnu, že má smůlu. Ani se moc nesnažil, aby mu nerostly náklady. A to má paní Pešková v ruce papír od soudu, čili posvěcení svého práva. Exekučním titulem si ale může tak akorát vytapetovat. Takových lidí jsou tisíce.
Je ale konec konců jedno, jaká čísla novopečenému ministrovi jeho úředníci předloží. O to vůbec nejde. Hlavní je, koho tím opatřením rozezlíme a komu uděláme dobře, a koho z toho potřebujeme víc. Rajonizace nepotěší velké věřitele, tedy významné banky, které jsou mimochodem významnými věřiteli českého státu. Nepotěší ani paní Peškovou a tisíce dalších drobných věřitelů, jako jsou třeba rodiče vymáhající výživné. Naopak radostí jistě zjihne nejedno oko dlužníkovo, a zajistí tak (možná) voličské sympatie.
Je pravda, že snaze o zavedení teritoriality nahrály až příliš nenasytné, nevybíravé postupy některých exekutorů v minulých letech, po nichž šlapala média a posléze i státní dozor. Že by ale nyní šlo o blaho dlužníků, o to zvolit jemnější, lidštější přístup? Ale jděte. Ve skutečnosti jde jen o to, kdo a kolik si z vymáhacího koláče ukousne.
Přeborníkem v zabavování majetku dlužníkům po celé republice je Exekutorský úřad Přerov JUDr. Vrány, na který podle soudců chodilo nejvíce stížností. Logicky, když je ze všech exekutorských úřadů schopen provádět nejvíce terénních exekucí. Projednávané změny exekučního řádu by proto mohly mít podtitul Omezení doletu Vrány a spol.
Rajonizaci dnes oficiálně prosazuje Exekutorská komora. Rovněž logicky. V komoře totiž při jejích hlasováních početně převládli výkonnostně slabší exekutoři. Někteří z nich si v ústraní dokonce stýskají, že skoro až živoří, jak mají málo tučných případů. Zavedením rajonizace ve spojení se zálohami věřitelů by si tak ale konečně mohli více přijít na své.
Teritorialita je ve skutečnosti při hledání kalibru, s jakým jít na dlužníky, podružnou otázkou. Řeklo by se kouřová clona. Mnohem víc by se zákonodárci a státní orgány, včetně těch trestních, měli zaměřit na skutečnou lichvu a to, kdo konkrétně stále přeprodává celé balíky pohledávek a kam. Do skořápek registrovaných v daňových rájích, a také co, respektive koho z toho dále financuje. Jak je možné, že dlužníci přijdou o nemovitost tak, že si ji koupí jejich věřitel za zlomek ceny a pak ji prodá dál za pohádkovou sumu, přičemž dlužník stále zůstává dlužníkem, protože už dávno nesplácí dluh, ale přirážky? A to vše za pomoci či přímé účasti mnohých advokátů. Právě na dluzích a vymáhání se ukazuje, jak si mnozí lidé u nás pletou svobodu se svévolí, a to jak na straně těch, kteří s nimi podnikají, tak u mnohých dlužníků.
Každopádně, když se už pohledávka vyšplhá do stratosféry, musí se chtě nechtě slevit. Líbilo se mi prohlášení starosty Mělníka Ctirada Mikeše, který oznámil, že město má velké potíže s dlužníky neplatícími nájem, někteří už dluží i přes milión, a tak, když začnou splácet, jim odpustí poplatky a tarify, které jsou navíc. Uvidíme jen, kolik lidí řekne hurá, odpustí si láhev kořalky a přinesou starostovi do městské kasy aspoň pár korun.

Na dluzích a vymáhání se ukazuje, jak si mnozí lidé pletou svobodu se svévolí

Foto autor| Ilustrační foto Právo - Jan Handrejch